Jeho kariéra začala slibně po absolvování DAMU v roce 1988, kdy se již následující rok objevil v hlavní roli Marka Paara ve filmu „Muka obraznosti“. Tento film však nepřišel v nejlepší čas, protože jeho premiéra v roce 1990 se nesetkala s velkým zájmem veřejnosti, která měla po sametové revoluci jiné priority než návštěvu kina.enže to nebylo úplně nejlepší načasování. Natáčelo se v roce 1989, premiéra se konala na jaře 1990, a to už měli Češi i Slováci úplně jiné starosti než se hrnout do kina na poeticko-erotické drama. Značnou část natáčení sice Jiří Pomeje (†54) strávil v posteli s Dagmar Bláhovou (74), která si tehdy speciálně kvůli tomu odskočila z australského exilu. V pokoji číslo 208 někdejšího hotelu Slunce v Českých Budějovicích jí žužlal bradavky tak usilovně, že si film své označení právem zasloužil. Kolem jejich filmového lůžka ale pádily dějiny. A to navzdory tomu, že hudbu složil Karel Svoboda a píseň Muka obraznosti na text Eduarda Krečmara nazpíval Karel Gott.Spíš než diváci ovšem zbystřili režiséři. Urostlého (191 cm „vojenské míry“) mladého muže s pohlednou tváří tak čekaly další výrazné role ve snímcích, v nichž erotika rovněž nechyběla, zároveň ale tematicky více souzněly s novou dobou. Například postava Toma Rodra ve dvou dílech filmové série Playgirls, kde už se neřešilo, na kolik přijde obarvení jednoho kapesníku, ale jaké erotické služby nabídnout stále náročnější polistopadové klientele.Před svým prvním výrazným filmovým angažmá Pomeje vystupoval v baletu a zúčastnil se několika dalších filmových projektů.Tanci se věnoval dokonce 10 let závodně, učil se i stepovat. Pak si vyzkoušel ještě činohru na scéně v Šumperku, mezi ukončením DAMU a svou první filmovou „hauptkou“ se představil hned ve třech filmech: Čekání na Patrika, Dotyky a Vlastně se nic nestalo.
