Jaké se pilo víno v dobách socialismu? Bílé a červené se rozlévalo z litrovek a bývalo hodně sladké

Z těchto závodů pocházely populární značky jako Pražský výběr, Staroměstské červené nebo Svatováclavské bílé a červené. Vína byla dostupná v samoobsluhách za ceny od sedmnácti do třiceti korun za litrovou láhev. Kromě Prahy se víno vyrábělo i ve vinařských závodech ve Starém Plzenci, kde byla oblíbená značka bílého vína Cechovní pohár a další produkty jako Radniční hrozen či Athos. Nechyběla ani červená vína, například Karel IV. nebo Porthos, a dokonce zde bylo vyráběno i speciální víno pro diabetiky s názvem Rytíř Žumbera. Víno mělo své místo i na Mělníku, kde se pořádalo velké vinobraní, které mělo ukázat ekonomickou sílu státu, ale často ho provázely výtržnosti. Oblíbená byla vína jako Ludmila, která se vyráběla z odrůd Müller Thurgau a Modrý Portugal. Morava a Slovensko také přispěly svými produkty na trh s vínem, kde mezi známá moravská a slovenská vína patřila například Ostravský kahan, Pálavské bílé nebo Kláštorné červené ze Slovenska. V době socialismu byly populární i vinárny, které ale často nenabízely kvalitní víno a víno se nalévalo z litrových láhví. Fenomén Blatnička.Velká změna přišla v roce 1970. V centru Prahy v Michalské ulici otevřelo JZD Blatnička (JZD = jednotné zemědělské družstvo) vinárnu, která slavila velký úspěch. V Blatničce se totiž prodávalo první sudové víno v Praze přímo od pěstitele. Obliba podniku rychle rostla a na „dvojku“ vína, klidně na stojáka, se mnohdy zastavili i ti, kdo do Prahy přijeli na výlet.Už v roce 1973 se otevřely další dva podniky ve stejném duchu v Celetné a Štupartské ulici. V roce 1987 přibyla jen pár metrů od původní vinárny i restaurace Blatnice s letní zahrádkou. A obě „Blatničky“ tu stojí dodnes.