Vyrůstali v době, která byla plná změn a výzev, ale také přinesla řadu nezapomenutelných okamžiků. Přísloví italského spisovatele Luciana De Crescenza „Všichni jsme andělé pouze s jedním křídlem. A můžeme létat jen tehdy, objímáme-li jeden druhého.“, může být považováno za metaforu pro životy lidí narozených v těchto dekádách. Jedním křídlem můžeme chápat individualitu každého z nás, zatímco druhé křídlo, které nám chybí, symbolizuje potřebu druhých – společenství, rodinu, přátelství a spolupráci. Generace narozená mezi lety 1950 a 1980 přežila období, kdy technologie nebyla tak rozvinutá jako dnes. Děti hrály venku do večera, jejich hry byly prosté, ale plné fantazie. Zahrádky byly místem dobrodružství, kde se pilo přímo ze zahradní hadice, a nikoho nenapadlo se obávat mikrobů nebo bakterií. Přestože se dnes může zdát, že tyto časy byly plné rizik – jako jízda autem bez bezpečnostních pásů nebo jízda na kole bez helmy – tato generace dokazuje, že dětství bez přehnané ochrany může vést k odolným a samostatným dospělým. Za jejich mládí bylo běžné, že se děti vracely domů až když se rozsvítila pouliční světla, a to bez mobilních telefonů nebo GPS. Rodiče jim důvěřovali a nechali je, aby si užívali svobodu, zatímco dnes se mnoho rodičů obává pustit své děti z dohledu. Vzdělání bylo v té době jiné, ne vždy dostupné pro všechny a často spojené s tvrdou prací a disciplínou. Práce byla někdy fyzicky náročná a technologické vymoženosti, které dnes považujeme za samozřejmost, byly v těch dobách spíše výjimkou. Přestože se zdá, že dnešní svět je v mnohém odlišný, hodnoty a zkušenosti této generace stále rezonují v současné společnosti.
