Kritici navrhují, že by místo úplného zrušení domácích úkolů mohla být zavedena praxe dobrovolných úkolů, které by nebyly povinné a nenarušily by tak rovnováhu mezi školními a mimoškolními aktivitami. Zatímco Polsko podniká tento odvážný krok, v České republice se o podobném opatření neuvažuje. České školy nadále ponechávají domácí úkoly jako součást vzdělávacího procesu, přestože se diskutuje o jejich rozsahu a účinnosti. Experti i pedagogové v České republice se shodují na tom, že domácí úkoly mají svůj smysl, ale zdůrazňují potřebu individuálního přístupu a zohlednění specifických potřeb žáků. Polská reforma domácích úkolů tak otevírá debatu o modernizaci vzdělávání a hledání rovnováhy mezi akademickými požadavky a osobním rozvojem žáků. Bude zajímavé sledovat, jak se nové opatření osvědčí a zda se podobné změny dočkáme i v dalších zemích.
