Vendelova rodina, stejně jako mnoho dalších lidí v té době na mostě, nejprve nechápala, co se děje. Pohled na vodu stříkající z Vltavy byl na první pohled neškodný a téměř malebný, až do okamžiku, kdy se ukázalo, že to nejsou kapky vody, ale kulky, které do řeky dopadají. Návštěvníci mostu se stali nechtěnými svědky děsivého útoku, který otřásl celou českou metropolí. Když Vendela zasáhla kulka do nohy, rychlý zásah přítomných a profesionální práce zdravotníků mu zachránily život. I přes hrůzu a bolest, kterou zažil, vynikla jeho pozitivní povaha a vděčnost za pomoc, kterou obdržel.Po několika týdnech v umělém spánku a operaci se Vendel chystá na další léčbu a rehabilitaci. Střelba na filozofické fakultě, která si vyžádala životy 14 lidí, připomíná, že tragédie mohou nastat kdykoli a kdekoli, a často jsou to právě nevinní, kdo trpí jejich následky. Zároveň je to příležitost k přemýšlení o bezpečnosti ve veřejných prostorech a o tom, jak společnost reaguje na násilné činy.