Není se čemu divit, že jsem dávala přednost tomuto způsobu nákupu před osobním kontaktu s prodavačkou. Osm let mi bylo, když jsme se přestěhovali do Buštěhradu, a i tam jsem pokračovala v navštěvování místních obchodů. Tyto prodejny byly pro nás něčím víc než jen místem, kde se kupovalo zboží. Byly to sociální uzly, kde se sousedé setkávali, vyměňovali novinky a dělili se o rady, kde seženou to, co bylo právě nedostatkové zboží. Mléko tehdy chutnalo jinak, než na co jsme zvyklí dnes. Bylo to dáno jak způsobem jeho balení – v lahvi nebo sáčku, tak i jeho původem z místních farem. Každý doušek byl připomínkou toho, že jídlo má svůj původ a že je třeba si ho vážit. Vzpomínky na tyto časy jsou nyní o to cennější, že nám připomínají, jak jsme si v minulosti více vážili věcí, které jsme měli. Nedostatkové zboží, jako byly jízdní kola, pračky či šicí stroje, nám připomínaly, že ne vše je samozřejmostí a že každá věc si zaslouží naši pozornost a úctu.
Kam dál?
- Některé časopisy pro děti, co jsme četli za socíku, přežily dodnes. Pojďme zavzpomínat na Čtyřlístek, Mateřídoušku, Ábíčko
- Jak to za socialismu chodilo v Pionýru a jak fungovaly další instituce?
- Jaká byla povinná četba na základních školách za socialismu : Honzíkova cesta, Malý Bobeš, Lovci mamutů i Timur a jeho parta
- Kdo pamatuje na Jesenku ? Vyrábí se dodnes!
