Českou společnost zasáhla tra**die na pražské fakultě, po které se objevily výzvy od některých obcí a dokonce premiéra, aby lidé letos novoroční ohňostroje omezili či zcela odpustili. Přesto výsledky ukázaly, že mnozí z nás nejsou ochotni vzdát se svých tradic, ani když situace žádá projevit soucit a pochopení. Slova versus skutky Přestože byly v některých městech a obcích ohňostroje oficiálně zrušeny, a mnoho lidí na sociálních sítích vyjadřovalo soucit a podporu pozůstalým, jakmile přišla půlnoc, ozvaly se výbuchy petard a světelné efekty, jako by se nic nestalo. Výzvy k solidaritě a ohleduplnosti byly zjevně mnoha občany ignorovány. To vyvolává otázku: proč jsme, jako společnost, takoví? Arogance nebo touha po svobodě? Někteří mohou argumentovat, že odmítání omezit se v projevu radosti je projevem svobody, která nám byla v minulosti odepřena. Ovšem v kontextu nedávné tra**die toto zdůvodnění působí sebestředně. Co nám brání dát přednost empatii před osobním potěšením? Je nám cizí pochopit, že radost z ohňostrojů může být pro někoho jiného zdrojem bolesti a nepříjemné připomínky nedávných událostí?
Kam dál?
- Šesti univerzitám někdo vyhrožuje střelbou. Policie intenzivně pátrá po pachateli
- Hrůza! Šéfa hokejového klubu († 52) našli zastřeleného v jeho domě!
- Boj s koronavirem bude trvat skutečně dlouho! Vědci odhalili skutečná čísla!
- Zazvonil jí v čekárně telefon – potom se stalo něco, co vyrazilo každému dech!
