Cestovali jsme jako pytel brambor, neměli jsme v té době bezpečnostní pásy ani speciální dětské sedačky.Hráli jsme si venku do setmění, neseděli vedle nás, abychom nespadli, nevylezli, neutekli…Kleště, koloběžky, honička, to byla hra, ne tablet a telefon.Kouřili jsme pasivně, na klíně rodičů, protože kuchyň byla malá, vdechovali jsme cigaretový kouř, který kouřili, ale nikdy nás nenapadlo, že cigaretový kouř je škodlivý.Víno, pivo a další nápoje jsme ochutnávali na klíně rodičů a dostali jsme i doušek, abychom „to nechtěli“.U prarodičů jsme jedli nejrůznější nezralé, kyselé, hořké ovoce, dokonce i zelené, nezralé hrozny, a přesto jsme z nich nikdy neonemocněli. Ani nás nenapadlo to umýt.
