Vyhazujeme zbytky jídla a nemyslíme na lidi, kteří by dali cokoliv za kousek chleba. Vynecháváme hodiny ze školy, abychom si nemuseli namáhat mozek, i když mnoho dětí chce být v naší kůži, aby se mohly učit. Vodu používáme v nekoncentrovaném množství, mezitím jsou místa, kde hodně lidí umírá žízní. Maminku nenavštěvujeme, špatně jí odpovídáme a nepřemýšlíme nad tím, že by se našel někdo, kdo by pro její matku udělal cokoliv. Hádáme se, urážíme členy své rodiny a ani nelitujeme a neomlouváme se za své chování.Kdo jsme? Jsme generace, která si nedokáže vážit toho, co máme: od rodiny po teplou vodu tekoucí z kohoutku. Nedokážeme ocenit krásu a naši rodinu, i když jsou to oni, kdo nás milují. Myslíme si, že máme času dost, ale nevíme, co bude zítra s námi a našimi blízkými. To jsme my, generace, která si těch fantastických věcí kolem sebe nevšímá, protože se na svět dívá slepě. Neslyšíme laskavá slova, protože jsme jako hluší. Jsme egoisté. Co kdybychom se změnili? Kdybychom se více věnovali rodině, kdybychom se více starali o staré rodiče, kdybychom si vážili toho, co máme, místo abychom se neustále honili za tím, co můžeme mít.
