Běžná praxe
Bohužel jsem se hodně rychle probrala, když jsem zjistila, že lidé toto dělají běžně. Úředníci o tomto zneužívání dávek ví, ale nemají možnost na vše přijít hned. Vše se ale provalí. Sice za čas, ale ano. Přijde se na to. Zaujal mě případ pana Petra, kterému samozřejmě z taktických důvodů dávám přezdívku. Sám šel dobrovolně na úřad práce a požádal si o vše, co šlo. Dohromady pobíral dávky ve výši 40 000 měsíčně. K tomu u něho na tajno bydlela přítelkyně, jejíž čistý příjem byl přes 30 000 korun. Měli se opravdu dobře, a proto se rozhodli odjet na dvě dovolené do zahraničí. Jedna z dovolených byla Kapverdy, druhá Thajsko. Na někoho, kdo je veden na úřadu práce, bych si dovolila říct velký luxus.
Když jsem se na pana Petra podívala, vždy chodil elegantně oblékaný, měl oblek, sako a kravatu. Poslední setkání mě však překvapilo. Viděla jsem zaparkovat u obchodního domu luxusní SUV, ze kterého však vystoupil pán v roztrhaném oblečení. Na první pohled vypadal hodně zanedbaně. Když jsem se podívala blíže, zjistila jsem, že je to můj známý. Když jsem se ho zeptala, co to má na sobě, řekl mi, že se jde nahlásit na „pracák.“ Proto se také tak oblékl. Zůstala jsem v šoku. To prý, aby vypadal jako chudák. Auto nechal stát daleko a došel pěšky.