Ironií osudu je, že po letech od rozvodu je jedinou osobou, která tyto dvě rozdělené strany vede k občasným setkáním, jejich společná vnučka. Ta se stala mostem mezi nimi a díky ní jsou schopni setkat se a sdílet rodinné okamžiky, a to i přes stále přetrvávající neshody z minulosti.
