Důkazy tohoto krizového stavu jsou patrné všude v ocelárnách – od zrezivělé Veroniky na žhavou strusku, která je považována za symbol hrozící korozce celé huti, až po sochu hutníka před ředitelstvím, který by mohl brzy být posledním hutníkem v Ostravě.
Situace je zvláště zlé pro pracovníky oceláren, kteří čelí nejisté budoucnosti. Práce v ocelárnách je těžká a mzdové podmínky jsou průměrné, ale desítky let byla tato práce spojena s určitou zaměstnaneckou jistotou. Nyní se však tito pracovníci obávají, že by mohli přijít o svá zaměstnání a zůstat bez prostředků k obživě.
Tato krize v ocelárnách Liberty Ostrava je také odrazem širších problémů, kterým čelí ocelářský průmysl jako celek. Poptávka po oceli klesá v důsledku ekonomické nejistoty a stále většího důrazu na udržitelnost a ekologickou odpovědnost. Výsledkem je, že ocelárny po celém světě čelí těžkým časům.
