V létě jsme byli u prarodičů, někdy 6,8 vnoučat zároveň. To se nedá ničím nahradit, myslím tu chuť.
Stádo se vrátilo domů, babička začala dojit a s krajícem chleba v ruce jsme se seřadili u stodoly a čekali na čerstvé mléko. Občas nešlo scedit, pili jsme to pěnové, vlažné mléko. Celou vesnicí se linula vůně čerstvého mléka. Nikdo nebyl alergický a o intoleranci jsme nikdy neslyšeli. Dobré časy. To byly moje nejlepší roky.
Připomíná vám pohled na fotku nějaké hezké vzpomínky?
