Wileymu byla loni diagnostikována typická mírná forma epilepsie. Všichni pediatři a neurologové, se kterými jsme diskutovali o jeho stavu, řekli, že se není čeho bát.
Mnozí se ptají, jak nám mohou pomoci. Říkám jim: obejměte děti a neztrácejte všechen čas v práci. Protože pak si nebudete moci odpustit, stejně jako já.
Pokračování na další straně
Dospěl jsem k závěru, že v životě musí být rovnováha, ale neměl jsem ji.
Teď, když píšu tento příspěvek, přišel za mnou můj druhý syn Oliver a místo toho, abych ho poslal pryč, rozhodl jsem se s ním hrát.
Je škoda, že jsem za tuto lekci musel zaplatit příliš vysokou cenu.
Jak píše manželka ve svém příspěvku: „Prosím, zeptejte se nás na život a smrt našeho syna. Když o tom mluvíme, svým způsobem se z toho pomalu uzdravujeme. A nikdy nedávejte práci na první místo.“
Važte si svých dětí, jsou to nejdůležitější věci v našem životě!
