Jeho krok byl nejistý, ale v pohledu, který upíral k rakvi, bylo vidět jasné odhodlání. Přistoupil k otevřenému věku a sklonil se, aby naposledy políbil ženu, se kterou strávil téměř šedesát let života.
„Vím, že mě neslyšíš, ale já tě miluji,“ zašeptal a po tváři mu tekly slzy.
Potom si přitáhl židli, aby ulevil chvějícímu se tělu, a sedl si vedle ní. Něžně ji hladil a poplácával po rukou. Téměř to vypadalo, jako byste je zachytili při večerním sledování televize. Něžně k ní promlouval, jako by ji chtěl utěšit, zatímco utěšoval sám sebe.
