„Mámě se nechtělo ráno vstávat, aby mi dělala svačinu do školy, tak mi vždy dala dvacet nebo třicet korun, abych si cestou koupil něco k jídlu. Pokaždé jsem však ty peníze utratil na dobroty pro učitelčina psa. Po vyučování jsem s ním chodil ven, a když občas šla se mnou, létal jsem štěstím. Po dvou či třech měsících jí to však přišlo divné, tak mi řekla, abych to omezil. Souhlasil jsem pod podmínkou, že teprve tehdy, když mi dá pusu. Byl jsem opravdu těžko zamilovaný. Zareagovala tak, že nemůže, ale já jí můžu dát pusu na tvář. Když se to stalo, změnil se mi život. Bylo to nádherné, jenže ona řekla, že tímto to musí skončit,“ popsal.
Pokračování na další straně
