„Když mu byly asi 2 měsíce, položila jsem ho na postel. Koutkem oka jsem ho sledovala, začal si hrát s hračkami. Rozplakalo mě to, byla jsem tak šťastná a hrdá, že bude schopen používat některé věci,“ vysvětluje.
Od toho dne chlapec nepřestával udivovat své rodiče. Ve 4 letech měl za sebou první krůčky. Přestože se to zdá nemožné, příroda si vždy najde cestu. Chlapec oplýval neskutečným odhodláním. Jeho otec ho vždy jistil zepředu, povzbuzoval ho, když se snažil o první krůčky. „Jdu k tobě,“ smálo se dítě.
