Loď se potápěla. Jednomu manželskému páru se podařilo dostat do záchranného člunu, ale k jejich hluboké lítosti bylo k dispozici pouze jedno místo. Manžel sám vylezl na loď a nechal svou ženu zemřít uprostřed oceánu.
Než se ale potopila, jeho žena vykřikla poslední větu svého života – a tak učitelka literatury nastoupila do první hodiny v tomto školním roce.
Tady přerušila své vyprávění.
„Tak co myslíte,“ zeptala se učitelka stojící před dětmi ve třídě, „co to bylo za větu?“
Většina studentů okamžitě odpověděla: „Nenávidím tě!“, „Ale jak jsem byl slepý!“ A další odpovědi v podobném duchu.
Celá třída se snažila odpovídat, jen jeden chlapec seděl a celou tu dobu mlčel.
