Údajně měla plánovat i svůj útěk za hranice a shánět falešné pasy. Výsledkem bylo výslech na policii a vyšetřovací vazba. Strávila noc a den ve vězeňské cele v nedůstojných podmínkách. Státní bezpečnost jí však nedala klid ani jako herečce a pokoušeli se ji přemluvit ke spolupráci, lépe řečeno, aby donášela na své kolegy. Herečka se vynalezla a vymluvila se na alkohol, prý si ráda vypije a v takovém stavu by mohla vytárat více než je nutné. O tyto události hodné románu se Jiřina Bohdalová podělila se svými fanoušky i v autobiografické knize s názvem Měla jsem štěstí na lidi.
Pokračování na další straně
Rodinné události zůstaly však dlouhá léta pod rouškou tajemství. Otec sympatické herečky se dostal na svobodu až po prezidentské amnestii a rozhodl se mlčet. S nikým z rodiny se nepodělil o pravdu a své pocity. Jiřina Bohdalová se proto se štábem vydala do archivů, navštěvovala příbuzné, aby postupně odkryla neuvěřitelný příběh vlastní rodiny, který jí vehnal slzy do očí.
Jako detektivka
„Příběh paní Jiřinky byl nesmírně silný, jeden z nejsilnějších vůbec. Přirovnala bych ho k detektivce,“ prozradila vedoucí projektu a dramaturgie Věra Krincvajová. Samotná Bohdalová se díky archivem dozví množství nových skutečností a napraví se křivdy staré více než půl století. Mezi členy hereččiny rodiny došlo totiž v souvislosti s vězněním jejího otce k nedorozuměním a někteří členové proto spolu přestali komunikovat. Nyní si právě díky novým informacím vysvětlí, co se přesně událo.
