„Narodila jsem se ve tři čtvrtě na šest ráno a asi o dvě hodiny později přinesli lékaři děti maminkám, aby si je vzali, že nemohou ručit za jejich životy. Do pokoje k nim vtrhl Rus se samopalem a čuměl mezi dveřmi. Chvíli nato se všichni utíkali skrýt do podzemí a po cestě viděli z okna přes zahradu hořet trakt dětského oddělení, odkud personál vynášel další děti,“ Kudláčková popsala pro strastiplné chvíle, které tehdy zažívala její maminka.
Ženy se pokoušely bránit alespoň tím, že po vojákovi házeli vše, co měli právě po ruce. V zoufalém boji o bezpečí svých dětí se jim ho nakonec podařilo vyhnat. Na Michaelu a její rodiče však to nejhorší teprve čekalo. Otec přišel po dcerku a manželku do porodnice s kočárkem. Ten byl bílomodré barvy a uvnitř byla starorůžovo-červená peřinka. Když to cestou zpátky spatřili ruští vojáci, nesmyslně je kvůli tomu napadli.
