Malé děti často nedokážou popsat své pocity. Teenageři se zase mohou schválně držet v sobě. Pokud se dítě dostane do složité situace, jak s ním začít pracovat?
„Nejdůležitější je na dítě netlačit a nevyděsit ho. Děti jsou na to velmi citlivé a v takovém případě se mohou ještě více uzavřít. Nejlepší je nenápadně s nimi navázat rozhovor při jiné činnosti, třeba na procházce a zkusit zjistit, co je trápí, jak se cítí. To je první krok. Pokud to nefunguje, je vhodné vyhledat odborníka.
Dokáží rodiče vycítit ten správný moment, kdy už je vhodné požádat o pomoc? Celá řada z nich se stále bojí přiznat, že by jim návštěva psychologa nebo psychiatra mohla prospět.
„Ano, je běžné, že se rodiče snaží dítě a mnohdy i sami sebe nebo celou rodinu uchránit od nálepky psychiatrického pacienta, a pak přijdou pozdě. Proto je třeba o psychických problémech dětí a mladistvých neustále mluvit a tuto péči destigmatizovat. Chodíte s dítětem k zubaři, protože ho milujete a chcete, aby mělo zdravé zuby? Tak se ze stejného důvodu věnujte i jeho duši a v případě potřeby vyhledejte terapeuta. Vnímejte to jako možnost konzultace, ne jako stav, kdy už je třeba něco napravovat. Toto opakuji pořád dokola. Na první konzultaci klidně přijďte bez dítěte.“
