Dušana prý výčitky svědomí mátaly neustále. „Říkal, kdyby se to dalo vzít zpět. A já na to, Dušanko, to se tak nedá, jako když střela ze zbraně vyletí. Už se nedá projektil vrátit. Stalo se, následky musíš nést,“ vzdychne si Petr .
Dodává, že málokdo ví, že jeho kamarád chodíval kolem místa nehody na kole nebo na bílé babetě. „Když chodíval kolem, vždy jí přinesl nějaký kvítek. Toto možná jen mně řekl. Já jsem bral jako signál lidskosti, že ho to trápí. Bral jsem to tak, že hlavu má v pořádku, srdce má v pořádku, ten kvítek tam dá, vysvětluje .
Dušan si sáhl na život nad chatou, kam často chodíval s kamarády. Rodině nechal také dopis na rozloučenou, kde vysvětlil, co ho k sebevraždě vedlo.
„Na vrch napsal Sbohem. Vysvětlil, proč se tak rozhodl, že to bylo proto, co udělal. Napsal, že už zkrátka nemohl dál. Rozloučil se se mnou is kamarády. Nakonec se nepodepsal svým jménem, ale přezdívkou Ceco Banán,“ prozradil Peter s tím, že takto se kruh uzavřel.
„Manželku a mámu rodině nikdo nikdy nevrátí. Nemůžeme to uzavřít s tím, že stalo se. Třeba zdůraznit, aby si lidé dávali pozor, aby si nikdo opilý už nikdy nesedl za volant. Každý musí být zodpovědný za své chyby,“ uzavřel Dušanův kamarád .
