Toto je tvář maminky, která viděla nespočet jeho neúspěšných sociálních interakcí na dětském hřišti ve snaze najít si kamarády. Jakéhokoli kamaráda, jakékoli propojení. To ona seděla u svého syna, když v noci ze spánku křičel.
Chybí mu totiž jakékoli spojení s jinými lidmi mimo rodinu, a to bez ohledu na to, jak se snaží a jak tvrdě pracuje na tom, aby tomu bylo jinak. Tento chlapeček nemá rád přirozené denní světlo, vidí na něm, že se pořád trápí. Nyní však měla šanci vidět štěstí v synových očích. Mlčky sedí, dýchá a ztratila všechna slova.
„Stojí to za to! Každá „noční“ služba u jeho postele, každé sezení, každá koruna vynaložená na jeho léčbu, každý vyplněný formulář, každá slza, každý krok vpřed a také každý krok vzad.
