„Pak jsem asi měsíc strašně plakala. A pak jsem už byla strašně šťastná, protože jsem to potřebovala všechno vyventilovat,“ svěřila se Daniela s pocity. „Můj mozek je nastaven žensky a moje tělo má mužské rysy plus testosteron. Je proto lepší změnit to tělo, protože hlavu úplně změnit nejde,“ vysvětlovala jednoduchým způsobem složitost své situace nyní už oficiálně hrdá žena tělem i duchem. Ale tranzice, tedy přeměna z muže na ženu, nebyla zrovna jednoduchá.
Dlouhá léta ji trápila i šikana, kterou prý zažila v uměleckém světě. Sesbírala desítky anonymních svědectví o zastrašování a sexuálním obtěžování i ze strany pedagogů pražské DAMU. „Tehdy jsem se emocionálně propadla do úplného pekla, vůbec jsem vlastně nevěděla, co se se mnou děje, proč to dělám… Začala jsem chodit na psychoterapii, kde jsem se během dvou měsíců dozvěděla, že jsem vlastně to DAMU prožívala před dvaceti lety jako žena, ale ještě jsem tehdy nevěděla, že jsem žena,“ popsala důsledky šikany Daniela, kterou upoutala iniciativa „Nemusíte to vydržet“ a rozhodla se zveřejnit svůj případ. Přišla tím ale o kariéru uměleckého šéfa Národního divadla, neboť prý rozzlobila „privilegované muže“. Snad je už ale opravdu šťastná a náročná proměna jí přinesla do života klid.
