Dívky vzpomínaly na dobu, když je malířka zvěčňovala. Pro děti to vůbec nebylo jednoduché. Kousek svého dětství si nepředstavovaly vsedě v ateliéru.Volné odpoledne chtěly trávit venku a hrát s ostatními venku hry.
Vzpomínaly na to, jak je malířka musela uplácet sladkostmi, aby vydržely sedět na místě ještě o něco déle. Mělo to i světlou stránku.
Někdy je vzala z vyučování ve škole, aby s nimi mohla pracovat nebo jim za trpělivost dala nějaké ty drobné.
Samozřejmě, kresba na bankovce musela být schválena. Ministerstvo financí v Praze ji i povolilo a kresba putovala rovnou do tiskáren.
Dívky přiznaly, že podle nich měli největší radost hrdí rodiče.
Článek pokračuje na další straně
