Život po svém, bez plánů na rodinu
Tereza otevřeně mluví i o svém soukromí. Žije s partnerkou a vztah si pochvaluje. Do budoucna však neplánují zakládat rodinu. Nejde pouze o to, že tvoří stejnopohlavní pár. Podle jejích slov obě preferují jiný životní styl.
Děti mít nechtějí ani formou adopce. Důvodem je především touha cestovat, poznávat svět a žít svobodně bez rodičovských závazků. Současnou dobu navíc nepovažují za ideální pro přivádění potomků na svět.
Změna příjmení jako nový začátek?
Součástí snahy odstřihnout se od mediální nálepky je i plánovaná změna příjmení. Tereza zvažuje, že si v blízké době nechá své jméno úředně upravit, aby nebyla automaticky spojována s příběhem své matky pokaždé, když se někde představí.
Zda jí tento krok skutečně přinese větší anonymitu, je otázkou. Podoba s Katkou je totiž stále patrná. Přesto může jít o symbolické gesto – jasný signál, že chce být vnímána především jako samostatná osobnost se svým vlastním životem.
Příběh Terezy je připomínkou, že ani velmi složité rodinné zázemí nemusí předurčit budoucnost dítěte. Zatímco její matka zůstává symbolem neúprosné síly závislosti, dcera se snaží dokázat, že i z těžkých podmínek lze vyrůst v člověka, který si buduje vlastní cestu – bez drog, bez skandálů a s jasným cílem.
