Harari však připomíná, že tato tvrzení nemají se skutečností mnoho společného. Ukazuje na příklad, že i americký exprezident Donald Trump, známý svou ochotou přiklonit se k silnějšímu, dnes veřejně podporuje Ukrajinu – podle Harariho prostě proto, že vidí, kdo je v této válce skutečným vítězem.
Začátek invaze a nečekaný odpor
Když Rusko před více než třemi lety napadlo Ukrajinu, panovala obava, že Kyjev padne během několika dní. Západní spojenci tehdy nabízeli prezidentu Volodymyru Zelenskému evakuaci a vytvoření exilové vlády. Zelenskyj to ale odmítl a rozhodl se zůstat v hlavním městě. Tento krok se stal symbolem ukrajinského odporu a naznačil, že Putinova „blesková válka“ nebude mít tak snadný průběh, jak si Kreml představoval.
Ukrajinská armáda, která byla v početní i technické nevýhodě, dokázala odrazit první masivní útok na Kyjev a později, na konci léta 2022, zahájila vlastní protiútok. V bitvách o Charkov a Cherson dosáhla dvou významných vítězství a osvobodila velkou část území obsazeného v prvních měsících války. Od té doby se fronta sice dramaticky neposunula, ale Rusku se nepodařilo dobýt žádný z klíčových cílů – města jako Kyjev, Charkov či Cherson zůstala mimo jeho dosah.
Obrovské ztráty, mizivé výsledky
Harari ve svém textu upozorňuje, že do roku 2025 Rusko zaplatilo za své minimální územní zisky obrovskou cenu – odhadem dvě až tři stě tisíc mrtvých a zraněných vojáků. Navíc ovládá dokonce menší část Ukrajiny než v létě 2022. Tempo ruského postupu přirovnává k první světové válce: obrovské oběti za zanedbatelný posun fronty. Podobně jako tehdy se ruská propaganda snaží vytvářet dojem velkých úspěchů pomocí map a grafů, jejichž měřítko však klame.
Taktika Ukrajiny a patová situace
Z vojenského hlediska dává podle Harariho Ukrajině smysl provádět taktické ústupy, chránit vojáky a vyčerpávat nepřítele. Ruské útoky jsou často nesmírně nákladné a přinášejí jen drobné zisky. Zároveň se ukrajinské armádě daří čím dál častěji zasahovat cíle přímo na ruském území – od leteckých základen až po ropné rafinerie vzdálené stovky kilometrů od fronty. Přesto Ukrajina většinou neútočí na civilní cíle a drží se pravidel, která mají odlišit její obranu od ruského teroru vůči městům a vesnicím.
