Začal studovat o rok později v Praze a nakonec úspěšně absolvoval operou Prodaná nevěsta. V hledišti náhodou seděl i šéfdirigent Národního divadla, kterému se jeho výkon natolik zalíbil, že mu nabídl pozici eléva na první scéně. Na jejích prknech se mu ale pro velkou trému nedařilo a následoval rychlý vyhazov.
Jeho talent však oslovil Oldřicha Nového, tehdy uměleckého šéfa Hudebního divadla Karlín. Ihned vycítil, že Fialovi bude mnohem více než klasická opera sedět zábavnější opereta. „Byl to nesmírně noblesní pán a ihned jsme si padli do oka. Do měsíce jsem zpíval Cikánského barona,“ přiblížil počátky úspěšného působení Fiala, který z Karlína odešel až začátkem 90. let.
Byl tenor, skvěle zpíval, výborně hrál a navíc dobře vypadal, a tak jeho operetní hvězda stoupala. Zazpíval si všechno, po čem toužil, celý světový repertoár operetních špiček.
V karlínském divadle během čtyř dekád snad nebyl muzikál, v němž by Fiala neměl jednu z hlavních rolí. Jako tenor hrál skoro samé „klaďasy“ a milovníky, nejraději měl prý Tonyho z West Side Story. „To představení mělo takovou atmosféru, že lidi skoro nedýchali,“ vzpomínal herec, který „celá ta léta vyznával lásku nějaké ženské na jevišti“. Vášnivý polibek představitelce titulní role Rose Marie ostatně přinesl Karlu Fialovi i lásku jeho třetí ženy – Věry Vlkové.
Článek pokračuje na další straně
