Přitom zářit na stříbrném plátně Šebánek nikdy nechtěl. Dělnická profese ho naplňovala a byl šťastný. Když mu ale dal Forman šanci, řekl si, proč to nezkusit. A tak si téhož roku zahrál ve snímku Lásky jedné plavovlásky. Šebánkovi dělalo problém naučit se texty zpaměti. Uměl ale dokonale improvizovat a mluvit tak, jak mu, lidově řečeno, „zobák narostl“.
Pokračování na další straně
V tom mu nikdo nebránil, a proto byly jeho výkony vždy tak autentické. Roku 1967 následoval snímek Hoří, má panenko a o další dva roky později už Šebánkův nejslavnější film Ecce homo Homolka, jenž si vysloužil dvě pokračování. Jako dědu Homolku si ho všichni s úsměvem na tváři vybavují dodnes. Jak rychle Šebánek vyletěl, tak rychle také spadl. Nestál za tím však nedostatek píle či talentu, ale vážná nemoc.
Po nádoru v močovém měchýři, jenž se podařilo vyoperovat, následovaly problémy se srdcem. Dokonce odmítl zahrát si po boku Jana Wericha, jelikož měl strach, že by se před velikánem českého filmu už ztrapnil. Bál se tmy a trpěl úzkostnými stavy. Josef Šebánek zemřel v březnu 1977 na chodbě nemocnice synovi v náručí. Bylo mu 61 let.
Pokračování na další straně
Tajemství kouzla Heleny Růžičkové: Muže přitahovala jako magnet, i když vážila 200 kilo
Nezapomenutelná herečka, která mohla energii a vitalitu rozdávat. Lidé si ji pamatují hlavně jako urousanou panímámu ze slavné Troškovy trilogie Slunce, seno… a také ze snímků jako Trhala fialky dynamitem, Ecce homo Homolka, Adéla ještě nevečeřela nebo Co je doma, to se počítá, pánové. V soukromém životě to však byla noblesní dáma, která měla slabost pro muže a muži měli slabost pro ni. Helena Růžičková (†67) byla žena s velkým srdcem a nadáním. Do poslední chvíle se snažila být plná elánu a nedala na sobě nic znát i přesto, že jí postupující rakovina dělala čím dál tím větší potíže.
Odmalička toužila stát se baletkou. Otec ji vedl k umění, což se později ukázalo jako dobrý tah. Helena se odmala chtěla dostat k divadlu a i když se jí sen o kariéře baletky nakonec rozplynul, stala se z ní uznávaná herečka, která hrála v divadle i ve filmu a její osobitý styl může těžko někdo napodobit. Zpočátku dostávala vedlejší role. Její váha, která přesahovala 200 kilogramů, ji předurčovala k veseloherním rolím. Slavná začala být především díky roli Heduš Homolkové a Marie Škopkové z filmů Slunce, seno… Helena Růžičková byla velká dáma, nejen vzhledově, ale měla obrovské srdce a charisma, jež učarovalo nejednomu muži, se kterým se potkala. Na nic si nehrála. Chovala se ke všem stejně. Nerozlišovala, jestli se právě baví s prezidentem nebo šatnářkou. Byla jazykově vybavena, a tak byla zvána na různé politické večírky, kde se seznamovala se zahraničními státníky. Ani tam si v konverzaci nebrala servítky a právě proto ji společnost tolik zbožňovala. Její přímočarost a upřímnost přitahovaly muže jako magnet. I když byla od padesátých let šťastně vdaná, říkávala: „Můžu spát s jinými muži, ale nikdy nesmím být manželovi nevěrná.“ Z tohoto moudra je vidno, že se Helena milostným úletům nebránila a není tajemstvím, že po ní pálili vždy krásní muži, i když jednoho času vážila i 250 kilo. Dnešní dietářky by se od ní mohly učit. Byla sama sebou a to na ní bylo tak obdivuhodné.
