To je moje baculaté dítě. Baculaté od narození. Chci, aby si každý Charlieho pamatoval tak. Chci, aby si každý pamatoval, jak vypadal, jak byl drzý, povedený a mrzutý. Teď už není nic z toho. Je smutný, je unavený a deprimovaný. „Už nevím, co mám dělat“ jsou jeho slova, která pravidelně opakuje. „Napsala zoufalá maminka.
Dnes byl velmi rozrušený, chtěl ležet, sedět, opět ležet, uložit se na polštář a v jeden moment se na mě otočil a potichoučku řekl: „Mami, promiň mi …“ Bylo mu líto, protože se chtěl opět hýbat? Cítil, že se nám zato musí omluvit? Teď už vím, že měl pocit, že nám stojí v cestě. Mé srdce bylo zlomené. „
