V pubertě s vámi tohle vše dost zamává a hledáte únik jinde a jinam. Hlavně být pryč, udělat to co po vás rodiče chtějí a ven za kamarády. Začala jsem jezdit do školy, ta mě tedy moc nebavila. Takže nejlepší nápad, který mě napadl je chodit za školu. Povětšinou jsem stejně neměla moc na cestu a když, tak od kamarádů. Jezdila jsem k jedné kamarádce, sem tam i přespávala. Jako partička mladých lidí jsme chodili ven, do kina a jiné, a jelikož bydlela kus od mého domova, tak jsem tam spala. Nakonec z toho byla láska jako trám. Prostě se do sebe zamilovaly dvě holky. Byla starší pracovala , já tak nějak studovala. No, nakonec jsem školu dodělala. Bydlely jsme sami v menší vilce, její máma pracovala v cizině a občas jezdila za námi. Aby o mě ze začátku nevěděla, jezdila jsem i sem tam domů. Nakonec jsem tam trávila veškerý svůj čas. Její mámě se po čase tohle moc nelíbilo. Vzniklo z toho celkem napínavé dobrodružství, schovávat se, tajit, samé nervy ze všeho. Nakonec jsme spolu vydržely 8 let. Občas nechápu, jak je tohle možné. Bohužel příběh nedopadl, rozešly jsme se a proč, to se dozvíte.
